Výpočet podmíněného propuštění dle § 88 TZ po novele zákonem č. 270/2025 Sb. (od 1. 1. 2026): 1/3 přečin prvotrestaný, 1/2 ostatní, 2/3 násilný zločin.
Právní základ
- § 88 trestní zákoník (40/2009 Sb.) ↗
podmíněné propuštění z výkonu trestu
Účinné od: 1. 1. 2010
Stručně k tématu
Stručně k tématu: podmíněné propuštění z výkonu trestu
Podmíněné propuštění (§ 88–91 trestního zákoníku) je institut, který umožňuje soudu propustit odsouzeného před uplynutím celého uloženého trestu odnětí svobody. Jde o jeden z nástrojů resocializace — vychází z předpokladu, že odsouzený, který vykonal zákonem stanovenou část trestu a prokázal polepšení, má šanci vést po propuštění řádný život bez nutnosti absolvovat zbývající část trestu v podmínkách věznice.
Zásadní novela zákonem č. 270/2025 Sb. (od 1. 1. 2026)
Zákon č. 270/2025 Sb. přinesl největší změnu v systému podmíněného propuštění za poslední desetiletí. Klíčovou novinkou je zavedení obligatorního (povinného) propuštění pro prvotrestané pachatele přečinů po výkonu jedné třetiny trestu. Dosud zákon umožňoval soudu "propustit" — nově mu ukládá "propustit", jsou-li splněny zákonné podmínky. Tento přístup přibližuje českou úpravu skandinávskému modelu a má přispět k větší předvídatelnosti systému.
Kategorie a zákonné podíly
Pro prvotrestané pachatele přečinů nastane obligatorní propuštění po výkonu 1/3 trestu, pokud odsouzený prokáže polepšení a lze očekávat řádný život.Ostatní odsouzení (přečin s předchozím trestem nebo zločin) mohou být propuštěni diskrečně po 1/2 trestu. U zvlášť závažných násilných zločinů je nejdřívější možné propuštění po 2/3 trestu, přičemž zákon vyžaduje minimálně 2 roky výkonu trestu (§ 88 odst. 3 TZ). U výjimečného trestu (20–30 let nebo doživotí) je podmíněné propuštění možné nejdříve po 20 letech výkonu trestu (§ 88 odst. 4 TZ).
Zkušební doba a podmínky po propuštění
Po podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu v délce 1–7 let (§ 89 odst. 1 TZ). Pokud odsouzený ve zkušební době spáchá trestný čin, za který je odsouzen k nepodmíněnému trestu, soud nařídí výkon zbytku původního trestu (§ 91 TZ). Soud může rovněž uložit přiměřená omezení — například povinnost se hlásit, zdržovat se na určitém místě nebo absolvovat léčení závislosti.
Časté dotazy
Co je podmíněné propuštění a jak se o něj žádá?
Podmíněné propuštění (§ 88 TZ) umožňuje soudu propustit odsouzeného před uplynutím celého trestu, pokud vykonal zákonem stanovenou část trestu, osvědčil polepšení a lze předpokládat, že povede řádný život. O propuštění rozhoduje soud I. stupně na žádost odsouzeného, ředitele věznice nebo státního zástupce. Odsouzený je propuštěn podmíněně — pokud spáchá další trestný čin nebo poruší podmínky, může být navrácen do výkonu.
Jaké jsou novinky od 1. 1. 2026 v podmíněném propuštění?
Zákon č. 270/2025 Sb. zavedl systém "obligatorního propuštění" pro prvotrestané pachatele přečinů — soud nyní takového odsouzeného PROPUSTÍ (nikoliv "může propustit"), jsou-li splněny zákonné podmínky. Pro ostatní kategorie zůstává diskrece soudu. Tento přístup "podmíněného propuštění jako práva" je inspirován skandinávskými modely a má přispět k resocializaci.
Po jaké části trestu je možné podmíněné propuštění u přečinu?
U prvotrestaného pachatele přečinu po výkonu 1/3 trestu (§ 88 odst. 1 TZ, od 1. 1. 2026 obligatorní). U ostatních odsouzených za přečin (nebo osob s předchozím odsouzením) po 1/2 trestu (§ 88 odst. 2 TZ, diskrece soudu). U zvlášť závažných násilných zločinů nejdříve po 2/3 trestu a minimálně po 2 letech výkonu (§ 88 odst. 3 TZ).
Co se stane, pokud podmíněně propuštěný opět páchá trestnou činnost?
Soud nařídí výkon zbytku trestu (§ 91 TZ), pokud odsouzený v době zkušební doby spáchal trestný čin a byl za něj odsouzen k nepodmíněnému trestu. Soud také může nařídit výkon zbytku trestu, pokud odsouzený jinak narušuje pořádek nebo neplní uložené povinnosti — o tom rozhoduje soud dle okolností konkrétního případu.
Jak dlouhá je zkušební doba po podmíněném propuštění?
Zkušební dobu stanoví soud v rozmezí 1 až 7 let (§ 89 odst. 1 TZ). Délka závisí na délce zbytku nevykonaného trestu a na okolnostech případu. Soud může odsouzenému uložit přiměřená omezení a povinnosti (§ 89 odst. 2 TZ) — například povinnost zdržovat se na určitém místě, hlásit se policii nebo absolvovat léčení závislosti.