Pokuta za nesplnění nepeněžité povinnosti je správním trestem, který správce daně ukládá daňovému subjektu nebo jiné osobě zúčastněné na daňovém řízení za porušení povinností, které nespočívají v zaplacení peněžní částky. Daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb.) v § 247a stanoví, že za nepeněžitou povinnost lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Tato sankce je odlišná od penále z nedoplatku na dani — penále se vztahuje k prodlení s úhradou daně, zatímco pokuta za nepeněžitou povinnost se ukládá za kvalitativní porušení jiných povinností.

Druhy nepeněžitých povinností

Daňový řád ukládá řadu nepeněžitých povinností, jejichž porušení může vést k uložení pokuty:

• Povinnost součinnosti a poskytnutí podkladů — daňový subjekt je povinen poskytnout správci daně součinnost a předložit veškeré podklady potřebné pro stanovení daně.
• Povinnost mlčenlivosti — osoby zúčastněné na daňovém řízení jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděly v souvislosti s řízením.
• Oznamovací povinnosti — povinnost oznámit správci daně změny v majetkových poměrech, změny sídla, nebo jiné podstatné skutečnosti.
• Povinnost účasti na řízení — povinnost dostavit se na výzvu správce daně a účastnit se úkonů řízení.

Výše pokuty a její stanovení

Maximální výše pokuty činí 500 000 Kč. Při stanovení konkrétní výše správce daně přihlíží k závažnosti porušení povinnosti, k době trvání porušení, k míře zavinění, k opakovanosti porušení a k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Správce daně vždy odůvodňuje výši pokuty konkrétními okolnostmi případu.

Prominutí a snížení pokuty

Proti rozhodnutí o pokutě se daňový subjekt může odvolat k nadřízenému správci daně. V odvolacím řízení lze požadovat snížení nebo zrušení pokuty. Správce daně může také z vlastního podnětu přezkoumat výši pokuty a případně ji snížit, pokud shledá důvody hodné zřetele. Při hodnocení přiměřenosti pokuty se přihlíží k ustálené judikatuře správních soudů.