Rychlé zjištění, zda je při vyslání zaměstnance do zahraničí třeba povolení. Rozhoduje délka vyslání: do 30 dnů povolení není třeba, nad 30 dnů ano. Nad 90 dnů navíc vyžaduje souhlas zaměstnance.
Právní základ
- § 271 zákoník práce (262/2006 Sb.) ↗
Vyslání a delegování zaměstnanců do zahraničí
Účinné od: 1. 1. 2007
Stručně k tématu
Delegování vs. vyslání — o co jde
Vyslání zaměstnance do zahraničí je situace, kdy zaměstnavatel dočasně přidělí zaměstnance k výkonu práce u zahraničního subjektu, přičemž pracovní poměr zůstává zachován s původním zaměstnavatelem. Jde o běžný institut v době globalizace, který umožňuje firmám realizovat projekty v zahraničí bez nutnosti přijímat místní zaměstnance nebo zakládat dceřiné společnosti.
Základní pravidla pro vyslání upravuje § 271 Zákoníku práce. Ten stanoví, že vyslání je možné pouze na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a s ohledem na maximální dobu trvání a podmínky. Cizí právo se na vyslaného zaměstnance vztahuje pouze v rozsahu, který stanoví mezinárodní smlouvy nebo právní předpisy EU.
Povolení k vyslání — 30denní hranice
Klíčovým pravidlem je hranice 30 kalendářních dnů. Pokud má vyslání trvat 30 dnů nebo méně, zaměstnanec může být vyslán bez jakéhokoli povolení — postačuje dohoda se zaměstnancem. Pokud má vyslání trvat déle než 30 dnů, je třeba splnit oznamovací nebo povolovací proceduru, která se liší podle toho, zda jde o vyslání v rámci EU nebo mimo ni.
V rámci EU zavádí zákon č. 251/2016 Sb. (transpozice směrnice 2014/67/EU) oznamovací povinnost vůči inspekci práce před zahájením vyslání, a to prostřednictvím informačního systému. Mimo EU se řídí vyslání двусторонními smlouvami nebo pravidly ochrany pracovníků v hostitelské zemi.
Souhlas zaměstnance nad 90 dnů
Pro vyslání trvající déle než 90 kalendářních dnů zákoník práce výslovně stanoví, že dobu vyslání může zaměstnavatel určit pouze se souhlasem zaměstnance. Toto ustanovení chrání zaměstnance před neomezeným vysláním, které by mohlo být v rozporu s jeho osobními a rodinnými poměry. Bez souhlasu zaměstnance nelze vyslání nad 90 dnů nařídit ani v případě, že by to bylo v zájmu zaměstnavatele.
Pokud zaměstnanec souhlasí s vysláním nad 90 dnů, měla by být dohoda o vyslání uzavřena písemně a měla by obsahovat veškeré podmínky vyslání: dobu, místo, odměnu, případné náhrady a další pracovní podmínky. Při vyslání nad 90 dnů bez souhlasu by zaměstnanec mohl požadovat neplatnost takového jednostranného opatření.
Pracovní podmínky při vyslání
Zaměstnavatel musí při vyslání zajistit, aby pracovní podmínky vyslaného zaměstnance byly srovnatelné s podmínkami, které by měl v ČR. To se týká zejména minimální mzdy, maximální délky pracovní doby, minimálního odpočinku, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Rozdíly ve mzdě nesmí být důvodem k diskriminaci vyslaných pracovníků.
Časté dotazy
Kdy je třeba povolení k vyslání zaměstnance do zahraničí?
Podle § 271 odst. 1 ZP je třeba povolení k vyslání zaměstnance, pokud má vyslání trvat déle než 30 kalendářních dnů. Do 30 dnů včetně povolení není třeba.
Může být zaměstnanec vyslán na dobu neurčitou?
Zákoník práce v § 271 odst. 2 stanoví, že dobu vyslání nad 90 kalendářních dnů může zaměstnavatel určit pouze se souhlasem zaměstnance. Bez jeho souhlasu lze vyslat pouze na kratší dobu.
Jaké podmínky musí vyslání splňovat?
Při vyslání musí být zaměstnanci zachovány pracovní podmínky srovnatelné s podmínkami, které by měl na území ČR. Zahrnuje to mzdu, pracovní dobu, bezpečnost práce a další pracovněprávní nároky.
Vztahuje se § 271 i na EU vyslání?
Pro vyslání v rámci EU platí směrnice 2014/67/EU a v ČR zákon č. 251/2016 Sb. o vysílání zaměstnanců. Ten zavádí další povinnosti jako oznamovací povinnost, což je nad rámec § 271 ZP.
Co když zaměstnanec odmítne vyslání nad 90 dnů?
Zaměstnanec má právo odmítnout vyslání nad 90 dnů, protože zákon vyžaduje jeho souhlas. Zaměstnavatel jej nemůže k vyslání donutit. Pokud by trval na vyslání, jednalo by se o porušení pracovní smlouvy.