Výpočet podílu poplatníka na příjmech při spolupráci s manželem/manželkou dle § 13 zákona č. 586/1992 Sb. (Zákon o daních z příjmů). Bez spolupráce poplatník daní 100 %, s jednou spolupracující osobou 50 % příjmů.
Právní základ
- § 13 zákon o daních z příjmů (586/1992 Sb.) ↗
spolupracující osoby — rozdělení příjmů
Účinné od: 1. 1. 1993
Stručně k tématu: spolupracující osoby a rozdělení příjmů
Institut spolupracujících osob upravuje § 13 zákona č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů. Umožňuje manželům a partnerům podílet se na podnikání jednoho z nich bez nutnosti zakládat formální pracovní poměr. Příjmy se rozdělují na poloviny, což umožňuje oběma využít základní slevu na dani a snížit celkovou daňovou povinnost rodiny.
Podmínky pro spolupracující osobu
Spolupracující osoba musí přispívat k dosahování, zajišťování a udržování příjmů z podnikání. Typicky jde o manžela/manželku, která pomáhá s chodem firmy. Osoba nesmí mít vlastní příjem z podnikání ve stejném oboru. Spolupráce nesmí být zprostředkována prostřednictvím pracovní smlouvy — jde o samostatnou činnost bez odměny za práci jako zaměstnanec.
Jak se příjmy rozdělují
Základní pravidlo: při jedné spolupracující osobě dostane každý 50 % příjmů. Při dvou spolupracujících osobách se příjmy dělí na třetiny. Důležité je, že rozdělení se týká příjmů, nikoliv zisku. Výdaje na dosažení příjmů se rovněž rozdělují poměrně. Výsledný podíl poplatníka je základem pro výpočet jeho dílčího základu daně ze samostatné činnosti.
Daňové výhody spolupráce
Hlavní výhodou je možnost uplatnit slevu na poplatníka pro obě osoby. Pro rok 2026 činí sleva 34 920 Kč na poplatníka. To znamená, že druhá osoba s příjmem do 214 440 Kč ( při sazbě 23 %) může mít nulovou daň, zatímco by při zdanění celého příjmu jedním poplatníkem vznikla daňová povinnost. Rozdíl může činit desítky tisíc korun ročně.
Příklad výpočtu
Rodinné podnikání s celkovým příjmem 600 000 Kč a výdaji 200 000 Kč: bez spolupráce je základ daně 400 000 Kč, daň při progresivní sazbě cca 54 440 Kč. Při spolupráci manželky se příjem dělí: 300 000 Kč na osobu. Každý uplatní slevu 34 920 Kč — výsledná daň obou dohromady může být výrazně nižší.
Časté otázky — spolupracující osoby
Kdo je spolupracující osoba podle § 13 ZDP?
Spolupracující osobou je typicky manžel, manželka nebo partner, který se podílí na podnikání svého partnera, aniž by byl formálně zaměstnán. Spolupráce musí být prováděna mimo pracovní poměr a osoba nesmí mít vlastní podnikatelskou činnost ve stejném oboru. Podmínky spolupráce upravuje § 13 ZDP.
Jak se rozdělují příjmy mezi poplatníka a spolupracující osobu?
Pokud se na podnikání podílí jedna spolupracující osoba (např. manžel/ka), rozdělí se příjmy rovným dílem — každý dostane 50 %. Při dvou spolupracujících osobách se příjmy dělí na třetiny. Bez spolupracující osoby poplatník daní 100 % příjmů. Základ daně se počítá samostatně pro každou osobu.
Musí spolupracující osoba skutečně pracovat v podnikání?
Ano, spolupracující osoba musí skutečně přispívat k dosahování příjmů z podnikání. Zákon vyžaduje, aby spolupráce byla aktivní — pouhé manželství samo o sobě nezakládá nárok na podíl na příjmech. V praxi však postačí běžná pomoc v domácnosti a správě podniku.
Jaké jsou daňové výhody rozdělení příjmů?
Rozdělení příjmů umožňuje využít základní slevu na dani pro obě osoby. Manžel/ka s vlastním podílem na příjmech může uplatnit slevu na poplatníka (34 920 Kč ročně pro rok 2026), čímž se celková daňová povinnost rodiny snižuje. Princip spočívá v přesunu části příjmu do nižšího daňového pásma druhého poplatníka.
Lze spolupracující osobě vyplatit mzdu místo podílu na příjmech?
Ano, místo podílu na příjmech lze spolupracující osobě vyplatit mzdu jako běžnému zaměstnanci. Mzda je odpočitatelným nákladem podnikání a podléhá standardním odvodům. Rozhodnutí závisí na preferované struktuře a na tom, zda jde o aktivní spolupráci nebo formální přidělení příjmu.
Jak se spolupracující osoba uvádí v daňovém přiznání?
V daňovém přiznání se vyplňují samostatné formuláře pro poplatníka a pro každou spolupracující osobu. Poplatník uvede pouze svůj podíl (50 % při jedné spolupracující osobě), zbývající část uvede spolupracující osoba ve svém vlastním přiznání. Oba podávají přiznání jako osoby samostatně výdělečně činné.
Kdy se spolupráce nevyplatí?
Spolupráce se nevyplatí, pokud by spolupracující osoba měla vlastní příjmy vyšší než nezdanitelná část základu daně. V takovém případě by sražená daň mohla být vyšší než úspora ze slevy. Také pokud je celková daňová povinnost rodiny nízká, administrativní náklad na podvojné přiznání nemusí být opodstatněný.