Překážky v práci na straně zaměstnance jsou situace, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci z důvodů, které nespočívají na straně zaměstnavatele. Zákoník práce je upravuje v § 191–210 ZP. Patří sem například nemoc, karanténa, lékařské vyšetření, darování krve, pohřeb, svatba, stěhování v zájmu zaměstnavatele nebo účast na akcích v obecném zájmu.

Celá překážka v práci znamená, že zaměstnanec nemůže vykonávat práci vůbec, a náleží mu náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku. Částečná překážka znamená, že zaměstnanec může vykonávat práci pouze částečně (například z důvodu léčení nebo jiné překážky), a náleží mu náhrada ve výši 75 % průměrného výdělku za tu dobu, kdy nemůže pracovat.

Náhrada mzdy při překážkách v práci se počítá z průměrného výdělku zaměstnance. Ten se zjišťuje z hrubé mzdy za rozhodné období (obvykle předchozí kalendářní čtvrtletí) podle § 351–355 ZP. Průměrný výdělek zahrnuje základní mzdu, příplatky, odměny a další složky mzdy.

Částečná překážka v práci je náhrada ve výši 75 % průměrného výdělku. Výpočet je jednoduchý: průměrný denní výdělek vynásobíte 0,75 (nebo 75 %). Například při průměrném denním výdělku 1 200 Kč činí náhrada při částečné překážce 900 Kč za den.

Nemocenská dočasné pracovní neschopnosti není překážkou v práci ve smyslu § 191 ZP. Za první tři dny nemoci (karenční doba) zaměstnanec nedostává náhradu mzdy od zaměstnavatele, ale může mít nárok na sick pay od zaměstnavatele podle vnitřního předpisu. Od 4. dne nemoci pak pobírá nemocenskou od ČSSZ, nikoliv náhradu mzdy od zaměstnavatele.

§ 191 ZP upravuje překážky na straně zaměstnance (nemoc, vyšetření, pohřeb, darování krve a podobně). § 192 ZP upravuje specifickou kategorii překážek z důvodu obecného zájmu — například účast na hasičských zásazích, brigádách při katastrofách nebo školeních na výzvu státních orgánů. Obě ustanovení se zabývají náhradou mzdy, ale liší se v důvodech překážky.